Rusko
|
R |
|
||
Rusové jsou rozhodně útočný a agresivní národ. Spíše útočí větším počtem armády, avšak na úkor jejich vylepšení. Jejich zvláštní budova "Tvrz" v sobě kombinuje klasické kasárny a obranou věž. Další jejich bonus je tvoření vesničanů a pěší armády ve skupinkách po přesně určeném počtu. Normálně vesničan stojí 100 jídla ale u Rusů si vytvoříte skupinku tří vesničanů za 270 jídla. Jízda, loďstvo a dělostřelectvo se tvoří normálně po jednom. |
||||
Strelet |
Strelet |
|||
Kozák |
Kozák |
|||
Opričník |
Opričník |
|||
Tvrz |
Tvrz |
|||
Jednotlivé věky : |
||||
V roce 1500 byli Rusové v Evropě nejpočetnější národem žijícím na nejrozsáhlejším území, ale jejich země byla relativně zaostalá proti renesancí ovlivněným, vzkvétajícím západním sousedům. Rusové se snažili expandovat, což se jim dařilo obzvláště na východě, na Sibiři. Zásadním zlomem v historii země byla vláda cara Petra Velikého. Tento schopný vládce z rodu Romanovců, začal zastaralé Rusko pozvolna modernizovat a přibližovat Evropě, pokrok byl ale velmi pomalý. Rusové bojovali s občasnými úspěchy se Švédy na severu, a s Osmany na jihu. Z mas nevolníků (což byli téměř otroci v majetku aristokracie), byli schopni postavit obrovské armády. Tito lidé byli neústupní a tvrdí, ale dali se efektivně využít jen k obraně vlasti. Když Rusko dosáhlo východního kraje Sibiře, byli směrem k Tichému oceánu vysláni průzkumníci, kteří měli najít západní pobřeží Severní Ameriky. Vitus Bering, Dán s dlouhou kariérou v ruském vojenském námořnictvu, objevil na počátku 18. století mezi Asií a Severní Amerikou moře, průliv (obojí nese dnes jeho jméno) a jižní část Aljašky. Rusové koncem 18. století založili ve vodách Aljašky malou základnu, ve které lovili zvěř pro získávání kožešin. Nejintenzivnější byl lov vyder mořských. Po americkém tichomořském pobřeží postupovala jen sporadická kolonizace až do severní Kalifornie, ve které ale Rusové nebyli příliš úspěšní. V roce 1867 prodalo Rusko Aljašku Spojeným Státům. Roku 1800 Rusové disponovali největší armádou v Evropě a zapojili se i do napoleonských válek, ve kterých střídali strany tak, jak se jim hodilo. Napoleon nakonec v roce 1812 napadl Rusko v čele obrovské armády, ale válečné tažení se proměnilo v katastrofu. Rusové ustoupili do nitra své nekonečné země a dokonce opustili i Moskvu, aby vykonala na nepřátelském vojsku své strašlivé dílo. Poté pronásledovali ustupující francouzská vojska a dopomohli k Napoleonově abdikaci a jeho prvnímu exilu, datujícímu se do roku 1814. |
||||